Přesun na obsah

Výběr jazyka / Výběr jazyka / Výběr jazyka

Čeština | English | Deutsch

Poslední fotogalerie

2. víkend 5. běhu kurzu Come in


Vyhledávání


Vstup do privátní zóny


Srdečně děkujeme za podporu!


COME IN – druhý víkend 11.-13.12.2009

Přišel advent a s ním i druhé setkání Come In – celoročního cyklu pro ty, kteří hledají svou životní cestu a chtějí prohloubit svůj duchovní život…Po prvním setkání, které proběhlo v říjnu a mělo téma Já a Bůh, jsem se na další setkání velmi těšil!

S dalšími 3 kluky jsem už za tmy dorazil v pátek 11.12 do Jeníkova u Hlinska, kde se v krásné chalupě na kraji lesa odehrával celý víkend. Začínalo se jak jinak než večeří, po které následovalo zahájení víkendu a seznamovací aktivitka. S většinou kluků jsme se znali už z minulého víkendu, ale nebylo špatné si připomenout jména a další informace o všech ostatních. Po tomto programu jsme vyrazili ven, kde se jsme si zahráli noční hru – opět s duchovním podtextem. Se zavázanými očima jsme absolvovali cestu, při které jsme se museli spolehnout na ruku druhého, museli jsme důvěřovat tomu, kdo nás vedl. Nebylo to vždy úplně lehké se pustit do neznáma, ale stálo to za to. V závěru jsme si museli každý zvolit (už bez šátků) jednu ze tří cest, které vedly ke svíčce, kde byl pro každého připraven papírek s biblickým citátem. Den jsme zakončili společnou modlitbou v kapli.

Sobotu jsme zahájili modlitbou a rozjímáním. Tématem celého víkendu bylo Spektrum povolání, tedy zkoumání různých životních cest, které si může mladý člověk v dnešní době zvolit. Místo přednášek nás tentokrát čekaly 4 svědectví různých lidí, jejichž životní cesta byla něčím zajímavá (každá životní cesta kohokoliv je zajímavá…). Tito lidé však dokázali svůj životní příběh a zkušenosti dobře předat. Dopoledne jsme naslouchali slovům Honzy Švandy, salesiánského bohoslovce, který vyprávěl pohádku „O tom, jak Honza k salesiánům dostopoval.“

Po obědě jsme si skvěle zaběhali při lesní bojovce a plní zážitků ze hry jsme přivítali dalšího hosta – tentokrát rovnou dva najednou. Přijel za námi totiž manželský pár vyprávět zkušenosti s manželstvím a se vším, co k tomu patří, takže to bylo hezky obsáhlé a hlavně důležité téma! Poté byl prostor pro další svědectví, které měl salesiánský koadjutor Michal Svoboda. Myslím, že pro většinu z nás to bylo první setkání s tímto povoláním. Koadjutor je salesián, který není knězem a kromě salesiánských povinností se věnuje svému speciálnímu oboru – ať už to je stavařina, učitelství či práce v médiích. Michal nechal hodně prostor pro naše otázky, kterých určitě nebylo málo. Koadjutorů není mnoho a nejsou v naší zemi ani moc známí, proto bylo určitě dobře, že jsme se zase dozvěděli něco nového. V salesiánské rodině mají koadjutoři nezastupitelnou roli! Po večeři byl čas na poslední svědectví, kterého se zhostil Jaroslav Mikeš, salesián. Jeho cesta ke kněžství nebyla kvůli totalitě jednoduchá, přesto šel za svým cílem a stal se salesiánem.

V závěru dne jsme slavili mši svatou, kterou jsme také zahájili celonoční adoraci. Ne, nebylo to tak, že bychom celou noc adorovali, ale každý měl určený jistý časový úsek, ve které měl možnost se ztišit se v modlitbě.

Nedělní dopoledne bylo naplněno mší svatou, zhodnocením víkendu a také ještě pár slovy k rozlišování povolání. Po úklidu a obědu jsme se rozjeli do svých domovů s novými myšlenkami a cíly nejen pro náš duchovní život…

 

Díky všem za výborný víkend!

Lukáš Bořil

 


Kdyby někdo zavítal do vísky Jeníkov, nedaleko Hlinska, tak by asi nešel až na její nejvzdálenější cíp. Ale kdyby tam shodou okolností šel, tak by jeho pozornosti nejspíše neunikla velká, dřevem obložená, chalupa, která má u svých dveří cedulku s jednoduchým jménem: Jeník.

A právě do Jeníka v Jeníkově se druhý prosincový týden sjela početná, více jak třicetičlenná, sebranka mladých lidí - kluků - z celé republiky. Kdyby se jich někdo optal co to, tak by se dozvěděl, že sem přicestovali na pozvání salesiánů Radka Gottwalda a Jaroslavů Mikeše a Vracovského na druhý víkend z cyklu podnětných setkání Come-in. Taková podnětná setkání se mohou týkat ledasčeho. Come-in je však zaměřen na duchovní doprovázení při hledání svého povolání. Toho povolání, ke kterému nás volá Bůh. Nalézání tohoto povolání jistě není jednoduché, a tak je pro nás na každý víkend připraven jeden tématický okruh, kolem kterého se točí většina přednášek. Tento víkend jsme se zaměřili na spektrum povolání, ale nepředbíhejme...

Pro labužníky si nelze představit lepší zahájení jak páteční večeře, které se nám dostalo. Poté, co odvážná kuchyňská směna umyla nádobí a my jsme si oživili vzpomínky na druhé, jsme se začali postupně ztišovat, přestávat vnímat hlasité podněty zvenčí a začínali vnímat to, co nám Bůh říká v jeho jazyce. Jazyce ticha. Po večerním procházkovém bloudění jsme usínali s biblickým citátem pod polštářem (resp. pod spacákem).

Sobotní ráno jsme začali v duchu hesla „ranní ptáče dál doskáče“, když jsme se v místní chalupové kapli pomodlili ranní chvály a rozjímali. Po snídani začala první ze série přednášek. Jak již bylo řečeno, tématem víkendu bylo spektrum povolání. Co to znamená... Kdybychom se nad tím zamysleli, tak zjistíme, že se v našem životě běžně setkáváme s mnohými, různými lidmi. Rodiče, kněz, řeholnice, mladí manželé, sekulární instituty, bohoslovci, koadjutoři,... Pozor! Stát! Slyšel někdo někdy něco o koadjutorech? Nebo o sekulárních institutech? Mnozí asi ano. Ale nahlížel někdo z nás pod povrch těchto pojmů? Nebo jsme se snad všichni spokojili pouze s definicí přečtenou kdesi na internetové databázi cizích výrazů? Ano, takových lidí je již asi méně. A právě to bylo naším cílem. Nespokojit se pouze s vědomostí, že „vím, o co se jedná“, ale nahlédnout trochu více pod povrch... zjistit nejen to, že cosi jako manželství, kněžství, řehole a další existuje, ale mít i trochu představu, co to je.

Tyto představy nám byly přibližovány přímo lidmi z „oboru.“ Nejen, že nám o sobě přijeli (velmi hezky) povykládat manželé, ale naším organizátorům se podařilo sehnat i takové „vzácné zboží“ jako bohoslovec či koadjutor. A vyprávění těchto lidí člověk skutečně neslyší denně a ani si je pirátsky nemůže stáhnout jako nějaký film. Pro mnohé nejnápadnější se v podvečer jevilo i vyprávění Jaroslava Mikeše o jeho cestě ke kněžství, za které on sklidil bouřlivý potlesk a my si odnesli dojem ze svědectví.

Ovšem naše sobota se neodehrávala pouze v prostorném sále, ale také jsme se byli vyvětrat v ještě více prostornějším lese při hře. Osobně si myslím, že nám čerstvý vzduch udělal dobře.

Na závěr dne jsme se sešli u Slavení Eucharistie na které navazovala celonoční adorace, která mě velmi zaujala. Po půlhodinách jsme se střídali u Pána Ježíše a onu půlhodinu jsme s ním mohli strávit v klidu, o samotě, ničím od jeho přítomnosti nerušeni.

Neděle se již nesla ve znamení neděle. Tedy kromě úklidu... Mše sv., závěrečný program, úklid, oběd a odjezd zpět, do svých domovů.

Přijížděli jsme mnozí obtěžkáni starostmi z našeho každodenního života a odjížděli jsme nejen obohaceni o mnohá svědectví a mnohé inspirace, ale také se srdcem lehkým, radostným... Uvědomovat si, že jsme ratolestí vinného kmene Církve, která má svůj smysl, svou úlohu, uvědomovat si že můžeme mít důvěru v našeho dobrého vinaře není věcí všední.

 

Tomáš Adamovič

Obrázky ze setkání naleznete ve fotogalerii.

 

Tyto stránky provozuje



Starý web neaktualizován od ledna 2013 - jít na Nové stránky SADBA